OHLASY DÁVNÝCH ČASŮ

Závěrečný koncert 63. sezóny Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy se nesl ve znamení připomínání dávné minulosti. Nejprve jsme se přenesli do doby, kdy na našem území vládl jazyk vzdělanců – latina. V samém úvodu programu jsme krátce nahlédli do oblasti hudby duchovní a posluchačům jsme představili Latinské písně české gotiky a renesance. Po bloku těchto krátkých, roztomilých skladbiček následoval první vrchol večera, premiéra cyklu Amor tenet omnia pro sbor a bicí nástroje skladatelky Sylvie Bodorové na texty ze středověkého kodexu Carmina burana. Původní verze této skladby (s širším instrumentářem) vznikla na objednávku Evropského institutu sborového zpěvu v Lucembursku v roce 2007.

Světské (neboli lidové) písně českého středověku nás pro zbytek večera definitivně upoutaly k češtině jako písňovému jazyku. V případě písní z našeho cyklu to ovšem bylo upoutání tak trochu „cimrmanovské“, neboť texty těchto písní se nedochovaly. V roce 1892 vydal Otakar Hostinský sbírku „36 nápěvů světských písní českého lidu“, jež ovšem obsahovala pouze melodie s tzv. incipity, což znamená pouze začátek textu, většinou shodný s názvem. My jsme pro tento koncert použili texty, které k písním v původním duchu citlivě vytvořil zpěvák, hudebník ale také básník Pavel Jurkovič.

Text Romance o Štemberkovi patří k významným slovesným památkám českého středověku. Příběh o pomstě mělnických měšťanů, kteří nedodrželi svůj slib a Štemberka (jenž jim snad chodil za manželkami či dcerami) vylákali z města, zajali a „ruce a noze osekali“, obsahuje místy poměrně brutální slovesné prvky, srovnatelné s erbenovskou lyrikou. Skladatel Jan Málek na jeho podkladě utvořil v roce 2009 stejnojmennou kantátu pro smíšený sbor s tenorovým a barytonovým sólem.

Také Starodávné čarování milému skladatele Petra Ebena patří do oblasti komorních kantát pro sbor se sólovými vstupy. Skladba z roku 1957 na anonymní valašský text ze 16. století je dialogem sólového sopránu, jemuž sekundují ještě mezzosoprán a alt, se smíšeným sborem. Dívka v příběhu zapřísahá vycházející slunce, aby jí zajistilo přízeň jejího milého za každou cenu, doslova „aby mu nebyla hodina hodinou, rodina rodinou, sestra sestrou, bratr bratrem, matka matkou, otec otcem…“

Závěr koncertu obstaraly Trobadorské zpěvy, cyklus devíti skladeb na texty z 12. – 14. století, jak jej v roce 1965 vytvořil letos jubilující skladatel Oldřich F. Korte. Mezi autory těchto textů (zde ovšem v překladu Pavla Kopty) se objevuje Francesco Petrarca nebo salcburský mnich Herman, jiné písně jsou anonymní, mající původ v minessangu a staročeské či occitanské lyrice. Velký prostor zde dostávají čtyři sólisté a kromě sboru je zde předepsán rovněž poměrně početný instrumentální soubor, čítající nástroje dechové, smyčcové i bicí. Velká role je svěřena také loutně a cembalu.

Celý náš program byl také výpovědí o tom, jak pečujeme o dědictví našich předků. Pevně věříme, že jsme z tohoto zkoumání odešli se ctí.

Publikováno: Čtvrtek, 2. 6. 2011, 14:39
Zařazeno v kategorii: Koncertní činnost
Komentáře k tomuto příspěvku můžete sledovat pomocí kanálu RSS 2.0. K příspěvku momentálně nemůžete psát komentáře. Ping není povolen.

Comments are closed.