Napsali o nás

… Následovaly dvě světové premiéry, a to hudba k filmům Monstrum (Roar! Overture) a Jupiter vychází (Arranged Marriage). V nich orchestr kromě členů kvalitně připraveného Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy (sbormistr Jakub Zicha) doplnila mladá britská sopranistka Christina Johnston, jejíž pružný hlas obstál v nelehkých výškách, avšak vzhledem k pochopitelnému nazvučení těžko hodnotit jeho další kvality. …

Hollywoodský velikán v Rudolfinu
Hana Ehlová, server Operaplus.cz, 8.2.2016

… Gratulačním koncertem, který se uskutečnil 6. května 2014 v Sále Martinů, oslavila pražská HAMU 65. narozeniny prof. PhDr. Jana Vičara, CSc. (nar. 5. května 1949 v Olomouci). Hold svému oblíbenému skladateli přišlo v rámci 12. koncertu volné řady „Pocta tvůrcům“ vzdát spolu s početným publikem pět pěveckých těles, která nabídla atraktivní program z bohaté jubilantovy sborové tvorby.
… Druhý programový blok otevřela premiéra emocionálně silné netradičně pojaté koncertní skladby Ave Maria pro osmihlasý smíšený sbor a varhany. Její provedení mistrovsky zvládl Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy Praha (Chuhei Iwasaki).
… Závěr koncertu patřil opět Vysokoškolskému uměleckému soboru UK Praha (šéfdirigent Jakub Zicha) a prvému provedení triptychu Široko daleko (2012) v původních českých nářečích. Moderně koncipované, interpretačně značně náročné skladby, které původně existovaly samostatně, vycházejí opět z českých, moravských a slezských folklorních nápěvů. Metrorytmicky atraktivní mateníkový Vejr, sugestivní barvou, řízenou aleatorikou a bitonalitou obohacená 2. část Daleko, široko a závěrečná, vždy úspěšná, místy až jedenadvacetihlasými témbry klastrů zvýrazněná skladba Gurale, tentokrát s doprovodem cimbálu a bicích, nabídla sboru prokázat ty nejvyšší interpretační schopnosti. To se jim zvláště v poslední skladbě, které by prospěla ještě interpretace zpaměti, dokonale povedlo. …

Hudba Jana Vičara rozzářila oči i duše interpretů a posluchačů
Jiří Kolář, Harmonie, 12.5.2014

Předvánoční čas má vždy svoje kouzlo a snad každému bych přál udělat si čas v předvánočním shonu, na chvíli se zastavit a nechat na sebe dýchnout tony hudby, které nás uvádí do světla Vánoc. Kdybychom měli adventní kalendář s kulturním přehledem a otevřeli okénko s datem 13. prosince 2013, našli bychom tam vánoční koncert Vysokoškolského uměleckého souboru UK v kostele Sv. Šimona a Judy na Starém Městě v Praze.
Tento koncert mne zaujal svým programem a také díky mému zájmu o skladatelské osobnosti jako byl anglický skladatel Benjamin Britten a představitel české emigrace na přelomu baroka a klasicismu Jan Zach. Zdá se, že i sbormistr Jakub Zicha věnoval tento koncert posluchačům a přátelům Vysokoškolského uměleckého souboru UK nejen jako vánoční dárek, ale také proto, že v roce 2013 si připomněl hudební svět významné výročí – 100 let od narození anglického skladatele Benjamina Brittena, který byl zásadní postavou hudby 20. století a patřil k nejvýraznějším skladatelům své doby.
V první polovině koncertu nám Vysokoškolský umělecký soubor UK představil jednu z nejslavnějších skladeb, původně psanou malou kantátu pro sola, tříhlasý sbor a harfu „A Ceremony of Carols“ (Chvála koled) z roku 1942. Cyklus původně tvořilo sedm písní, postupně však byl tento počet rozšířen na konečných jedenáct částí. Skladba v této podobě zazněla až v roce 1943 v londýnské Wignore Hall, kde za řízení Benjamina Brittena účinkoval Morrison Choir a legendární harfenistka Marta Korchinska. „A Ceremony of Carols“ si získala velkou oblibu, zařadila se mezi významná anglická sborová díla a patří mezi skladatelovy nejhranější kompozice. Obrovský úspěch této malé kantáty pro sola, tříhlasý sbor a harfu vedl k tomu, že si vydavatelství Boosey and Hawkes vyžádalo úpravu celého cyklu pro smíšený sbor a harfu. V této podobě s původním harfovým partem bylo dílo poprvé publikováno v roce 1955. Jako textovou předlohu Benjamin Britten použil tradiční anglické texty nejrůznějších koled pocházejících ze 14.-16. století. Celou skladbu zahajuje Procession, harfou doprovázená chorální antifona „Hodie Christi natus est“, jež se potom na konci ve stejném znění opakuje jako Recession. V této chorální antifoně Benjamin Britten počítal s obřadným nástupem interpretů. Kromě vokálních částí obsahuje cyklus také jedinečné Interlude pro solovou harfu, kde Britten využívá kontrastu a možnosti tohoto nástroje a to i v nejjemnějších dynamických a barevných odstínech. Kontrastu a gradace pak Benjamin Britten dociluje využitím možností mnoha podob vícehlasu této úpravy pro smíšený sbor. V této úpravě je to například obohacující zvuk a výrazové možnosti mužských hlasů proti ženskému čtyřhlasu v ukolébavce Balulalow nebo v divokém přelivu hlasů části This little Baby, „to Malé Dítě válčící svými slzami a vítězící nad satanem“.
Benjamin Britten jen několik týdnů po svém návratu z Ameriky v roce 1942 napsal v dopise své přítelkyni Elizabeth Mayer, že na cestě dokončil Chvalozpěv ke svaté Cecílii a také vánoční koledy „A Ceremony of Carols“.
Vysokoškolský umělecký soubor UK pod vedením sbormistra Jakuba Zichy připravil posluchačům velký zážitek. Musíme také připomenout a ocenit nastudování a vedení celého sboru, protože staroanglické texty těchto koled vyžadují specifickou pozornost vzhledem k výslovnosti a vokálnímu projevu. Vedle Vysokoškolského uměleckého souboru UK nesmíme opomenout sólistky Lenku Knechtlovou (soprán) a Veroniku Machovskou (mezzosoprán), které se zhostily sólových partů, a také vynikající harfenistku Ivanu Pokornou. Sólový part harfy jako by nás vnášel do doby staré Anglie, do období slunovratu, do tajemství vánoční noci a svým zvukem nás přenášel do dní vánočního světla a radosti z narození Spasitele.
Měl bych také připomenout, že pro Vysokoškolský umělecký soubor UK byl rok 2013 výjimečný, protože oslavil 65. výročí založení.
Druhou část koncertu věnoval Vysokoškolský umělecký soubor UK českému skladateli a varhaníkovi Janu Zachovi (1713-1773), který studoval varhanní hru u českého barokního skladatele Bohuslava Matěje Černohorského a jehož skladby jsou dokladem postupného přechodu mezi barokním a klasicistním stylem. Jan Zach působil v několika pražských kostelech jako varhaník, též v kostele sv. Šimona a Judy, a poté, co neuspěl v konkurzu na místo varhaníka v katedrále sv. Víta, opustil Prahu. Bezpečně je doloženo, že se stal členem kapely mohučského kurfiřta roku 1745 a v Mohuči zastával také místo dvorního kapelníka. Příležitostně působil na několika místech v Německu a také v cisterciáckém klášteře ve Stamsu v Tyrolích. Zachova skladatelská činnost byla rozsáhlá a zasahuje téměř do všech oborů světské instrumentální a duchovní vokální tvorby.
Sbormistr Jakub Zicha, solisté Marta Fadljevičová (soprán), Jana Tuková (alt), Ondřej Socha (tenor), Tomáš Hanzl (bas), Vysokoškolský umělecký soubor UK spolu s varhaníkem Vladimírem Jelínkem a komorním orchestrem Camerata Carolina nám představili duchovní skladbu, mši Jana Zacha, Missa Solemnis in D, která oslavně zazněla v druhé polovině koncertu, v kostele kde sám varhaník a skladatel Jan Zach také působil kolem roku 1737.
Zdá se, že nejen Benjamin Britten vzdal svou skladbou „A Ceremony of Carols“ hold anglickým vánočním zpěvům a koledám, ale také Vysokoškolský umělecký soubor UK, sbormistr Jakub Zicha a sólisté vzdali hold hudbě Benjamina Brittena a českého skladatele Jana Zacha. Vánoční koncert Vysokoškolského uměleckého souboru UK si opravdu zasloužil pozornost a myslím, že stálo za to se zastavit a nechat se vnést do předvánočního času krásnou hudbou, která ke kouzlu Vánoc patří. Myslím, že nikdo z posluchačů toho nelitoval, radost a potlesk vzdaly poctu celému sboru a interpretům.
Deo Gratias! Bohu díky! Wolcum Yole! Vítejte Vánoce!

Vánoční koncert Vysokoškolského uměleckého souboru
Martin Svejkovský, PedF UK – seminární práce – recenze, 2014

Sázava – U příležitosti oslav svátku sv. Václava se už zítra v poutním chrámu sv. Prokopa od 18.30 uskuteční koncert Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy (VUS UK). Nejen o vystoupení hovořil umělecký vedoucí Jakub Zicha.
Už váš soubor v Sázavě někdy vystupoval?
Náš soubor jako celé těleso vystoupí v Sázavě poprvé. Předchozí spolupráce s farností v Sázavě byla víceméně záležitostí jednotlivých členů sboru, jelikož ze Sázavy jich několik pochází. Tito místní rodáci si tedy přizvali vždy několik dalších členů VUS UK, většinou na zpívání při bohoslužbě na svátek Narození Páně, kdy se již pravidelně naši sboristé účastní provedení Rybovy České Mše vánoční.
Máte k Sázavsku nějaký vztah?
Já osobně, jakkoliv Pražák křtěný Vltavou, mám k tomuto regionu velmi osobní vztah. Má teta totiž mívala chatu v Pyskočelích a moje sestřenice dnes vlastní restauraci Na Marjánce právě mezi Sázavou a Stříbrnou Skalicí. Od dětství jsem tam jezdil a velmi rád jsem si tu atmosféru připomněl i letos. Když jsme byli v zimě domlouvat v Klášteře naše zářijové vystoupení, ona trochu tajuplná atmosféra, spojená s mystériem osoby sv. Prokopa, na mě dýchala z každé zdi, z každého výklenku.
Přijede váš soubor kompletní?
Na Svatováclavském koncertu vystoupí VUS UK v komornějším obsazení, nežli bývá obvyklé. Přijede čtyřiadvacet zpěváků, což je zhruba polovina členů. Je to dáno jednak charakterem programu a dále prostorem Poutního kostela sv. Prokopa, kam bychom se v plném obsazení nevešli.
S jakým programem vystoupíte?
Dramaturgie bude samozřejmě sestavena z duchovní hudby. V návaznosti na menší počet zpěváků zde zazní v úvodu hudba renesanční, ale dále také skladby romantismu a samozřejmě i 20. století. Jedním specifikem vystoupení bude, že představíme velmi atraktivní tvorbu „dvojsborovou“, tedy rozdělení sboru na dvě části, které si vzájemně odpovídají a doplňují svůj projev do velmi bohatého zvuku. Druhým atraktivním bodem pak bude předpremiéra tří částí cyklu České vigilie skladatele Antonína Tučapského. Tento cyklus uvedeme ve světové premiéře o den později, 29. září, v Praze na koncertu pod záštitou pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky. V repertoáru sázavského koncertu zohledníme nedávný svátek sv. Ludmily, aktuální svátek sv. Václava a samozřejmě neopomeneme ani osobu sv. Prokopa.
Kolik skladeb máte v repertoáru a jak často jej obměňujete?
Každý rok míváme zhruba dvanáct vystoupení, většinou s repertoárem, který je zcela nový. Samozřejmě se některé skladby v naší dramaturgii opakují, ale většinou jsou to velké nezastupitelné kompozice jako Mozartovo Requiem či Stabat Mater Antonína Dvořáka. Rovněž se stává, že některé skladby odpočívají v archivu třeba tři, čtyři roky a jejich další provedení je v podstatě novým nastudováním. U nás se totiž poměrně často obměňují členové, jak přichází do Prahy na studia a zase se po jejich ukončení vrací do svých domovských působišť.

Chrám sv. Prokopa rozezní hudba
Karel Souček, Benešovsko – Region, 27.9.2013

… „Ňien-čching te pchen-jou-men…“ – touto čínskou písní se uvedl český sbor, Vysokoškolský umělecký soubor, na galakoncertu 13. ročníku mezinárodního festivalu China Shanghai International Arts festival. Festivalu se účastní čínské sbory spolu se sbory z dalších zemí – Německa, Austrálie, Finska, Bulharska, Nigérie či Thajska. Na galakoncertu „Krásné melodie“ tak vystoupil např. sbor Gewandhaus, Chlapecký a dívčí sbor z Harlemu, komorní sbor Sredets, Helsinský komorní sbor a jiné sbory. Celkem vystoupí 16 čínských a mezinárodních sborů. VUS zněl vyrovnaně a klidně, jako osvěžující jarní vánek. …

Večerník Xin Min Wan Pao – Nový Lid
18.10.2011, Shanghai, Čína

V sále spořitelny v Sobotce zpívaly tři sbory, mezi nimi Dětský pěvecký sbor Jizerka ze Semil a Pěvecký kvintet děvčat ze Slovinska. Třetím sborem, který v Sobotce vystoupil, byl Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy Praha za řízení Jakuba Zichy. Česká píseň, kterou napsal J. B. Foerster v roce 1890, zazněla v jejich podání jako nádherná apoteóza oslavující krásu sborového zpěvu i rodné země. Zpíval jsem tuto skladbu již od studentských let ve sborech vícekrát. Tentokrát na mne však zapůsobila až dojetím a znovu jsem si uvědomil, jak krásný dar, totiž hudbu a zpěv, člověk do života od Boha obdržel. Skladbou Miroslava Raichla Chodský den své vystoupení za velkého ohlasu posluchačů VUS ukončil.

Festival „Foersterovy Osenice“
Josef Zumr, Zpravodaj Pěveckého sdružení pražských učitelů, č. 79, 2007

Vrcholem matiné 7.ročníku festivalu Foersterovy Osenice bylo premiérové, perfektní provedení vrcholného díla Josefa Bohuslava Foerstera Glagolská mše pro smíšený sbor a varhany v provedení Vysokoškolského uměleckého souboru UK Praha za řízení jeho sbormistra Jakuba Zichy v nastudování sbm. Jiřího Petrdlíka. K tomuto matiné byl vydán i samostatný koncertní program se zasvěceným úvodem ke skladbě od J. Zichy a kompletním textem ve staroslověnštině a pro porovnání jeho českým ekvivalentem. Tato edice byla pochvalně kvitována posluchači koncertu…
Na odpolední přehlídce zazněla jako fanfára festivalu Česká píseň J.B.Foerstera a strhující směs chodských lidových písní v úpravě M. Raichla Chodský den. Vystoupení řídil opět Jakub Zicha.

Festival „Foersterovy Osenice“
František Zumr, www.ucps.cz

Dalším bodem programu bylo vystoupení Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy Praha, který provedl Glagolskou mši pro smíšený sbor a varhany Josefa Bohuslava Foerstera za řízení pana sbormistra Jakuba Zichy. Byl to pro mne jedinečný zážitek. Foersterovu Glagolskou mši jsem slyšel poprvé a mohu říci, že mne zcela uchvátila. Velmi dobrým nápadem bylo to, že v tištěných programech byl uveden celý text ve staroslověnštině i v překladu do soudobé češtiny.

Festival „Foersterovy Osenice“
A.Stehlík, Zpravodaj Pěveckého sdružení pražských učitelů, č. 79, 2007

Jako když vstupuji do chrámu na májovou pobožnost, jsem si připadal při vstupu do strohé auly Arcibiskupského gymnázia v Korunní v Praze 2. Často jsem do těchto prostor vstupoval za minulého režimu, kdy se zde hrávala košíková a já musel suplovat v hodinách tělocviku, konala četná shromáždění, ale i koncerty. Nezapomenutelný pro mne zůstane navždy vánoční koncert, na němž jsem se svými kolegy profesory a studenty zpíval Rybovu Českou mši vánoční. Zde, v tomto výborně akustickém sále, se konal v pondělí 21. května tohoto roku jeden z nejkrásnějších sborových koncertů letošního jara, které jsem navštívil. Opravdové májové hody zde připravil Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy pro své příznivce a přátele, kteří přijali pozvání na tento májový koncert s podtitulem „Píseň česká“, jak trefně hlásal též plakát, pozvánka na internetu a perfektně připravený program.
Z něho jsem vyčetl, že VUS UK Praha hodlá tímto koncertem a následnou nahrávkou nového CD završit již 59. koncertní sezónu. I dramaturgie byla tímto projektem příznivě ovlivněna. Na programu byly skladby skladatelů převážně 20. století nejen na texty lidové poezie, ale i skladby navazující a v mnohém rozšiřující tuto tématiku, ale všechny byly skladby ryze české.
VUS UK rozehrál tuto strunu nejen v Dvořákových Moravských dvojzpěvech, jejichž výběr byl Janáčkem doplněn mužskými hlasy a vhodně instrumentován (instrumentace je dílem Jakuba Zichy – uměleckého vedoucího VUS), ale i ve Foerstrově České písni, Martinů Pěti českých madrigalech a Fišerově Róži – zlomku z Rukopisu královédvorského. Ryze české byly návraty A. Tučapského v cyklu Moravská krajina, který vznikl v roce 2006 a na tomto koncertu měl svou světovou premiéru. Škoda, že bez přítomnosti autora. Byla by to pro něho jistě další pocta, kdyby v tak dokonalém podání skladbu již na premiéře slyšel. I člena Královské hudební akademie v Londýně, jímž je A. Tučapský jako vůbec první Čech v historii, by toto provedení a přijetí publikem jistě potěšilo. I komorní kantáta P. Ebena Starodávné čarování milému byla plná půvabu a poezie a stejně tak byla i sólistkami a sborem interpretována.
I na provedení lidových písní, zvláště těch důvěrně známých se pozná kvalita sboru, sbormistra a instrumentalistů. VUS UK a jeho dirigent, který některé písně též pro toto těleso upravoval, ukázali bohatou paletu a škálu svého umění právě v těchto malých skladbách, které tím povýšili na velké.
Odcházel jsem z tohoto koncertu potěšen, že ještě u nás ve sborech zpívají mladí lidé, kteří udržují nejen hlasovou kulturu, ale i kulturu české řeči, kulturu koncertního oblečení a společenského chování. Za příznačné pro výkon VUS UK považuji intonační čistotu, kompaktnost zvuku, rytmické cítění a smysl pro dynamické odstínění každé hudební fráze a výraz každé skladby. Tyto charakteristiky cílevědomě vytváří sbormistr Jakub Zicha a toto vše se mu daří se sborem realizovat ve skladbách, které na koncertech interpretuje. Přejme jim tedy, aby toto vše bylo zachyceno i na trvalých zvukových mediích.

Májová píseň česká, Arcibiskupské gymnázium, Praha 2
František Zumr, ceske-sbory.cz, 3.6.2007

V neděli 22. června se konal ve Dvořákově síni pražského Rudolfina slavnostní koncert Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy k 55. výročí existence tohoto tělesa. Na programu zazněla výlučně kantátová a oratorní díla Antonína Dvořáka: Hospodine, pomiluj ny ze Svaté Ludmily, Žalm 149, Te Deum a Biblické písně v úpravě pro smíšený sbor a orchestr. Tato verze písňového cyklu byla provedena e světové premiéře a pořídil ji umělecký vedoucí a současně dirigent koncertu Jakub Zicha. Partnerem sboru se stala Pražská komorní filharmonie, sólové party v Te Deum přednesli sopranistka Zdenka Hojková a barytonista Ivan Kusnjer. Vrcholem večera se staly Biblické písně, ale i ostatní kompozice zazněly v interpretaci, která jen potvrdila vysoké umělecké kvality sboru. Aktivita Vysokoškolského uměleckého souboru se zaslouží o to větší respekt, oč jsou současné společenské klima i materiální podmínky pro rozvoj sborového zpěvu složitější.
V čele souboru stojí již čtvrtou sezónu můj dlouholetý kolega Jakub Zicha, kterému jsem v souvislosti s oslavami výročí založení VUSu položil několik otázek:
Proč jubilejní koncert obsahoval výhradně skladby Antonína Dvořáka?
Dvořákovo vokálně instrumentální dílo je již dlouho naší tradiční repertoárovou dominantou. Kromě všeobecné obliby jeho tvorby bylo dalším důvodem dramaturgického zaměření koncertu i skladatelovo blížící se výročí – sto let od jeho úmrtí.
Co tě přivedlo k myšlence vytvořit novou úpravu Biblických písní pro sbor a orchestr?
Před necelými dvěma roky jsem se seznámil s úpravou sedmi Biblických písní pro komorní orchestr a smíšený sbor, kterou pořídil Jarmil Burghauser pro účely kůru kostela sv. Markéty v Praze Břevnově. Tato myšlenka mě natolik zaujala, že jsem se rozhodl vytvořit svou vlastní verzi všech deseti částí pro smíšený sbor a větší instrumentální obsazení a při sestavování cyklu jsem respektoval původní Dvořákovo řazení jednotlivých písní.
Jak bude vypadat příští sezóna VUSu?
V říjnu chystáme koncert ve spolupráci s Unií českých pěveckých sborů, který bude spojen s výstavou v Muzeu hl. m. Prahy k 55. výročí založení našeho tělesa. Kromě tradičních vánočních koncertů nás v březnu 2004 čeká provedení Dvořákova Stabat Mater ve spolupráci se sborem chrámu sv. Štěpána v německém Karslruhe.

VUS slavil Dvořákem
Připravil Jiří Petrdlík
Hudební rozhledy, č.8, 2003

V prvé části koncertu provedl Vysokoškolský umělecký soubor UK pod vedením Jakuba Zichy skvělým způsobem latinské sbory B. M. Černohorského, J. D. Zelenky a J. Handla Galluse.

Koncert k 80.narozeninám prof. Jana Kasala, Schody Národního Muzea, 25.5.2003
Profesor Jan Kasal osmdesátiletý
Antonín Džbánek, Zpravodaj PSPU, č.68, 2003

Toto dílo klade nejvyšší technické i interpretační nároky – a pozoruhodnou úroveň chrámové hudby ve sv. Štěpánu v Karlsruhe prokazuje i to, že při provedení Beethovenova opusu 123 v první adventní neděli se její účinek rozvinul do mohutné působivosti. Sbormistr Andreas Schröder nastudoval dílo výborně se svatoštěpánským sborem, posíleným zpěváky pražské Karlovy univerzity, Zpěváci ovládli své party s dynamickou diferencovaností, výrazným přednesem a nosnou linií v náročných polohách.

Ludwig van Beethoven – MISSA SOLEMNIS, Karlsruhe 28.11.1999
„Vzrušující působivost“
(rg), RHEINPFALZ, 3.12.1999

Provedení Missy solemnis Ludwiga van Beethovena v Chrámu sv. Štěpána v Karslruhe bylo zážitkem plným dojmů. Pod hudebním vedením Andrease Schrödera se podařila přímo ukázková prezentace tohoto ne právě populárního Beethovenova díla.
Svatoštěpánský sbor, posílený sborovými zpěváky z pražské Karlovy univerzity, předvedl působivou bohatost tónů pod dohledem Schröderovy pružné a proměnlivé dynamiky. Sborové forte zde znělo zářivě, ale ne přehnaně, znovu a znovu odlehčováno do nádherně měkkého piana. Tento vzájemný kontrast provázel celou mši.
Vydařily se průzračně zazpívané polyfonní sborové části a i energicky uchopené sborové fugy na konci částí Gloria a Credo, v nichž sborový soprán ukázal svou jistotu ve výškách. Velmi přesvědčivá byla i sborová deklamace v Miserere a Credu. Stejně tak i Schröderem ve svižném tempu nastolená tempa např. v Osanna zvládl sbor suverénně.
Beethoven si pro své dílo přál, aby „došlo až k srdci“. Dychtivé a přesvědčivé provedení ve sv. Štěpánu toto přání naplnilo v míře vrchovaté.

Ludwig van Beethoven – MISSA SOLEMNIS, Karlsruhe 28.11.1999
„V nadpozemských tónech“
Nike Luber, BADISCHE NEUESTE NACHRICHTEN, 30.11.1999

Na první adventní neděli přichystal Andreas Schröder velikou hudební událost, provedení Verdiho Requiem ve Svatoštěpánském kostele zaplněném do posledního místečka. Vystrčil svá tykadla do Česka a svůj Štěpánský sbor spojil s členy pražského univerzitního sboru a vytvořil tak početně mohutné těleso, které bylo mimochodem výborně připraveno a znělo velmi homogenně.
Provedení zanechalo přesvědčivý dojem a bylo publikem odměněno dlouhotrvajícím potleskem.

Giuseppe Verdi – MESSA DA REQUIEM, Karlsruhe 29.11.1998
„V okouzlujícím objetí mše za zesnulé“
Nike Luber, BADISCHE NEUESTE NACHRICHTEN, 1.12.1998

Nedělní koncertní provedení Verdiho Messa da Requiem v kostele sv. Štěpána v Karlsruhe bylo opět příkladně připraveno a v plně obsazeném kostele vyznělo velmi působivě. Andreas Schröder řídil v tomto společném německo-českém hudebním projektu Karlovarský symfonický orchestr a spojené sbory ze svatého Štěpána a z pražské univerzity. Sborové společenství z obou měst zvládlo ohromné nároky vskutku famózně, znělo mohutně a přesně.

Giuseppe Verdi – MESSA DA REQUIEM, Karlsruhe 29.11.1998
„Zpěv s velkou působivostí“
(rg), Die Rheinpfalz, 3.12.1998

V rámci Hudebních dní v Bensheimu se v letošní Den padlých konal v kostele sv. Jiří koncert provedený převážně pražskými umělci. Sbor pražské Karlovy univerzity, připravený sbormistrem Adolfem Melicharem, byl posílen domácím souborem Oratorienchor Bergstraße. Na programu bylo zřídka prováděné Requiem op. 89 Antonína Dvořáka – dílo plné skličující melancholie a temného tragična, přesně zapadající do rámce tohoto vážného dne a odpovídajícím způsobem rezonující u mnohých zamyšlených posluchačů v zaplněném chrámě.
Kontrast mezi mohutným zvukovým projevem a zjemnělým dozvukem ztišeným až k mlčení, mezi extází narůstajících výšin a obratem do beznadějné sklíčenosti, mezi heroicky zářící dramatičností a zklidňujícím dozníváním byl v ohromující míře předveden zaujatým a triumfujícím sborem a velmi disciplinovaným orchestrem.
Ústřední půltónový motiv skladby, symbol hrozivé smrti, který autor zpracoval mnoha způsoby s velkou naléhavostí, díky účinkujícím výrazně vynikl, čímž se podařilo intenzitu uměleckého projevu ještě umocnit.
Je pochopitelné, že po tomto zážitku plném uměleckého oslovení v pozdním odpoledni vypukl bouřlivý potlesk.

Antonín Dvořák – REQUIEM, Bensheim 15.11.1998
„Myšlenkově-oslavná zvukomalba“
Gerhard Pfaff, BERGSTRÄßER ANZEIGER, 18.11.1998

Rozsáhlé oslavy 50. výročí založení Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy letos v červnu zakončil VUS v Rudolfinu Velkou mší c moll W. A. Mozarta.
Oslavy ale v podstatě pokračovaly i na následujícím uměleckém turné po americkém kontinentu, kam se náš největší amatérský soubor podíval již podruhé. V jeho padesátileté historii to byl již téměř čtyřicátý zahraniční zájezd.
Tentokrát jel VUS na pěvecký festival Kathaumixw do Powell River (severně od Vancouveru. Postupem let se z festivalu stala prestižní mezinárodní soutěž, na kterou se v červenci sjely soubory všech typů z Evropy, Ameriky (např. i z Havaje a Aljašky), ale také z Taiwanu či Ugandy. Celkem třicet sborů soutěžilo v několika kategoriích, a tak je jistě velkým úspěchem, že ani z tohoto zájezdu nepřijel VUS bez trofeje – v kategorii smíšených sborů získal výborné druhé místo za přednes Ebenovy písně Slunečko zachodí, Fišerovy Róže a povinné skladby autora P. Phillipse Surgens Jesu. Porota byla doslova nadšena Ebenovým Slunečkem a vyžádala si tuto skladbu na festivalové CD s výběrem toho nejlepšího, co zde zaznělo.
Přílet VUSu do Vancouveru byl sice poněkud dramatický, protože letištní celník si nechtěl nechat vysvětlit, že se nejedná o imigranty, ale o pěvecký sbor (některé neuvážené reportáže mají bohužel dlouhý život). Vše se ale v dobré obrátilo a byť s menšími technickými závadami, nakonec všichni ve zdraví dorazili až na místo. Zdařilý vstupní koncert s Poulencovým Gloria v provedení VUSu spolu s místními sbory, baletní skupinou a vancouverskými symfoniky dal rázem zapomenout na všechny nesnáze a přenesl zase všechny do světa hudby. Přijetí v rodinách, soutěžní klání, zajímavé výlety po okolí i třeba oslavy Dne Kanady a navázané přátelství s místním sborem, který přijede příští rok do Prahy, to vše nadchlo naše sboristy a podněcovalo je ke stále kvalitnějším výkonům. Druhý festivalový koncert proběhl v Evergreen Theatre a v jeho závěru uvedl VUS skladby A. Dvořáka, B. Martinů a K. Haranta. Nechyběly ani oblíbené lidové písně, ale také známá Róže. Hned následující den se před vyprodaným hledištěm zpívalo na koncertě natáčeném kanadským rozhlasem, kam byl VUS vybrán spolu s dalšími třemi sbory. Závěrečný galakoncert byl zahájen kanadskou hymnou a hymnou festivalu v podání všech zúčastněných, zazněly i klasické skladby a VUS se opět blýskl Ebenovým Slunečkem. Kanada tedy přijala soubor velice přátelsky a stala se jedním z nezapomenutelných kamínků v mozaice jeho zahraničních cest.
Druhý týden strávili zpěváci v San Francisku. Prestižní vystoupení v Commonwealth Club of California, kde byl sbor po koncertě přijat honorárním konzulem České republiky panem R. Pivnickou, znamenalo rovněž významný moment v historii souboru. Vždyť z našich státníků zde kdysi měli projev pouze Jan Masaryk a Václav Havel. Na programu tohoto koncertu byly zejména lidové písně a české skladby – A. Dvořák, B. Martinů, Z. Lukáš a M. Raichl. Pro zpestření však zazněly i americké lidové písně. Kromě Commonwealth Clubu se zpívalo v kostelech v Palo Alto nedaleko San Franciska a dále v Haywardu.
Kanadsko-americké turné opět prokázalo vysoké kvality VUS UK. Nejen stříbro z kanadské soutěže, ale také úspěchy v San Francisku a okolí získaly souboru další četná pozvání a nová přátelství s lidmi z celého světa.

VUS UK přivezl stříbro z Kanady
Marta Tužilová, HARMONIE, září 1998

Smíšené sborové těleso vynikajících kvalit známé pod názvem Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy (VUS UK) oslavilo před prázdninami rovných 50 let své existence. Oslavy proběhly v druhé polovině června jak na koncertě ve Dvořákově síni Rudolfina (Mozartova Mše c moll), tak na slavnostním shromáždění v Karolinu a neformálním setkání s bývalými členy ve vinohradském Národním domě.
Vzápětí poté sbor, vedený sbormistrem Adolfem Melicharem, odcestoval na čtrnáctidenní turné po USA a Kanadě, odkud se vrátil v polovině července. První týden strávil VUS v Kanadě, kde uvedl čtyři koncerty a zúčastnil se soutěžního festivalu pěveckých sborů v Powell River v oblasti Britské Kolumbie. Festival zahajoval společně s domácím sborem a jeden z jeho samostatných koncertů přenášela rozhlasová stanice CBC. Ze soutěže na festivalu si soubor odvezl 2. místo. Ve Spojených státech pak VUS vystoupil na třech samostatných koncertech v Kalifornii v oblasti sanfranciské zátoky – v Palo Alto, v Haywardu na půdě tamější univerzity a v San Francisku v prestižním klubu Commonwealth, kde v minulosti četl svůj projev i Václav Havel.
Zhruba 80členný VUS patří mezi přední neprofesionální sbory v mezinárodním měřítku, před dvěma lety zvítězil v mezinárodní sborové soutěži v rakouském Spittalu v konkurenci dvanácti sborů z celého světa. Jeho členy jsou zejména studenti či absolventi Karlovy univerzity a dalších pražských vysokých skol, věkový průměr je asi 26 let. Sborem prošla dosud asi tisícovka lidí, mezi nimi například většina členů souboru Canticorum Iubilo nebo někteří členové Spirituál kvintetu, Heuréky nebo folkové skupiny Asonance.
VUS vznikl před půlstoletím z iniciativy skladatele Jana Tausingera a mezi jeho sbormistry postupně patřily známé dirigentské a sbormistrovské osobnosti, jako Jiří Kout, Lubomír Mátl, Oliver Dohnányi, Petr Vronský a po 13 let Jaroslav Brych, který se loni stal hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Dnes stojí v čele VUS 31letý absolvent AMU Adolf Melichar. Těleso má na svém kontě hostování (kromě zmíněné Ameriky) ve většině zemí Evropy a dvakrát v Izraeli, nahrálo řadu rozhlasových i televizních záznamů pro naše, holandská i německá média.
Mezi jeho šesti tituly na CD je např. Ebenova Duchovní hudba, Dvořákovo Requiem i Stabat mater a naposledy, loni, vyšla nahrávka sborů 20. století Janáčka, Martinu, Nováka, Raichla a Ebena. Široký koncertní repertoár zahrnuje tvorbu dalších českých skladatelů, jako je Zdeněk Lukáš, ale i úpravy lidových písní, černošské spirituály, ze světové tvorby kantátové skladby mnoha autorů a vokální díla od středověké polyfonie (madrigaly, moteta) až po současnost.
Každý sbor se potýká s problémy v obsazení některých hlasových skupin, ale po jarních konkursech, na nichž byla z 30 uchazečů vybrána desítka nových členů, na tom VUS určitě špatně není. Hlavní problémy jsou s financemi, na nichž závisí, jaké zájezdy si může dovolit absolvovat. Karlova univerzita soubor už sedm let nedotuje, nicméně mu poskytuje záštitu a možnost zkoušení na univerzitní půdě. VUS by potřeboval nového velkého sponzora, jakým byl v letech 1995-96 Eurotel. Mezi nejbližší plány patří v listopadu výjezdy do Německa s Dvořákovým a Verdiho Requiem. Domácímu publiku se ještě v září VUS představí Dvořákovým oratoriem Stabat mater s Karlovarskými symfoniky.

VUS slavil padesátiny i v Americe
Jiří Tlučhoř, PRÁVO, 4. 8. 1998

Evidentně se jedná o nekomerční snímek představující šedesát minut z nejkrásnějších, námětově spřízněných sborů napsaných v tomto století. Je skvěle vybaven obsažným průvodním textem a tříjazyčnou přílohou textových předloh, což ani u snímků profesionálních firem nebývá vždy samozřejmé… Současný šéfsbormistr Pražského filharmonického sboru Jaroslav Brych dosáhl se sborem VUSu maxima výrazového bohatství zejména ve sborech Petra Ebena a Vítězslava Nováka… K nejpůvabněji zazpívaným pak patří sbor Leoše Janáčka „Kačena divoká“ z mladých let skladatelovy tvorby.

z recenze CD „Láska a smrt“
Vlasta Reittererová, HARMONIE 4/98

Druhý koncert cyklu Klasika pro každého se konal v Lichtenštejnském paláci. VUS UK se řadí k našim nejlepším neprofesionálním souborům. Jeho předností je muzikálnost, vysoká hlasová kultura a vyváženost a pečlivost při studiu jednotlivých skladeb. Podle intenzity potlesku slavila největší úspěch skladba přítomného Petra Ebena – Vesperae.

Sborový koncert za doprovodu varhan, Praha, sál Bohuslava Martinů, 24.11.1996
„Pěvecký zážitek za nepatrný peníz“
(plh), PRÁCE

Každé vítězství našich umělců na mezinárodním poli nás naplňuje radostí a pýchou. Přiveze-li si domů trofeje popová či filmová hvězda, rázem ji obklopí novináři a opěvovaný vítěz se na nás záhy usmívá z obálek časopisů a televizních obrazovek. Pokud se ovšem podaří dosáhnout neméně významného úspěchu pěveckému souboru, dozví se o tom jen ten, kdo má čas a trpělivost probírat se v novinách krátkými agenturními zprávičkami. VUS UK se letos v létě vrátil z mezinárodní soutěže amatérských sborů v rakouském Spittalu s první cenou. Kdo z nás o tom ví?

„Dobře utajené vítězství“
Jaroslav Panenka, PRAŽSKÉ NOVINY, 12.10.1996

Na úspěch Kühnova smíšeného sboru a Brněnských madrigalistů z let 1971, resp. 1982 navázal svým vystoupením na letošní prestižní Mezinárodní sborové soutěži v Rakousku VUS UK. V soutěžním klání se z přihlášených osmdesáti sborů zúčastnilo deset vybraných pěveckých těles. Náš sbor obsadil v kategorii národních písní první místo. Porota ocenila nejen muzikálnost, cit pro sborový zvuk, intonaci a frázování tělesa, ale i výbornou práci dirigenta Jaroslava Brycha. Češi dokázali, že umějí hrát nejen dobrý fotbal, prohlásil prý předseda poroty…

„Brychovi mistři pěvci“
(mik), DOBRÝ VEČERNÍK, 12.7.1996

Za pouhých dvacet korun mohli navštívit posluchači v kostele sv. Šimona a Judy vstupní koncert cyklu Klasika pro každého. Pořadatelem akce, která chce zpřístupnit kvalitní koncerty klasické hudby i méně movitým a také mladým posluchačům, je Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy. Na programu byla sborová tvorba vrcholného baroka – A. Vivaldi a J. S. Bach. VUS UK pod vedením sbormistra Jaroslava Brycha patří k našim špičkovým tělesům, je hlasově vyvážený a kultivovaný. Jak Vivaldiho Gloria tak Bachovo Magnificat zpíval se zaujetím a jeho výkon dominoval celému koncertu.

Vivaldi/Gloria, Bach/Magnificat, Kostel sv. Šimona a Judy, Praha, 19.6.1996
„I za málo peněz hodně dobré muziky“
Eva Plhoňová, PRÁCE

V Rudolfinu se rozezní dojemné tóny Dvořákova hudby v provedení VUS UK a sboru Chrámu sv. Štěpána z Karlsruhe. Spolupráce obou sborů začala již před více než dvěma lety společným provedením jiného Dvořákova díla – Requiem. VUS UK má za sebou úspěšnou sezónu, při níž se představil v nizozemském Utrechtu, kde uvedl dílo Karla Husy An American Te Deum, pro Roermond nastudoval Dvořákovu Mši D Dur, vystoupil v Maastrichtu, podílele se na dvojím provedení oratoria Miloše Boka Skřítkové z Křinického údolí, nahrával Ebenovu mši Missa cum populo, několikrát uvedl Mozartovo Requiem a Bachovo dílo Magnificat. Koncem léta bude zpívat v Aberdeenu a Cardiffu.

„Stabat Mater: Nejhlubší lidská bolest, odevzdanost osudu“
(šva), DENNÍ TELEGRAF, 16.3.1995

… pokud někdy bylo cítit bezprostředně napjaté očekávání v publiku, pak to bylo v tento večer. Je těžké říci, komu na tom lze přisoudit největší podíl: znamenitě připraveným, kultivovaně do detailu rozvážným i ve vrcholech mocně působivým sborům?… každopádně byly jedinečné rysy Dvořákova Requiem předvedeny opravdu krásně: jeho tajuplně temná, drsná nálada, jeho hudební projev, nevybočující z jednoduchosti ani přes vášnivě gradující výraz, a především, přes mnohé společné rysy se soudobými vzory, nezaměnitelná česká kadence…

Antonín Dvořák – Requiem, Karlsruhe 19.6.1993
„Hudba ve znamení usmíření“
Karlheinz Ebert, BADISCHE NEUESTE NACHRICHTEN

… výjimečná na tomto večeru byla bezpochyby dvě díla v sále přítomného skladatele Petra Ebena. „Salve Regina“, v protikladu k jiným zhudebněním tohoto textu více zdůrazňující lidsky emocionální stránku oproti té liturgické, a „De Tempore“, v němž životní protiklady a jejich nezbytnost jsou hudebními prostředky zdůrazněny jednak kontrastem ve zpěvu mužských a ženských hlasů, jednak mnohokrát až do excesu vypjatou recitací. Při tomto čísle, které je stupněm své obtížnosti určeno pro profesionální zpěváky, zanechal pražský sbor přesvědčivý dojem…

Koncert s českým á capella repertoárem v Karlsruhe 5.6.1993
„O dojmech z mystických tónů v chrámových prostorách“
Bernd Willimek, BADISCHE NEUESTE NACHRICHTEN